úvodní strana › Sebeobrana z Bujinkanu

Sebeobrana z Bujinkanu

5. únor 2012 v 16:03 | Miroslav Čermák | koment: ( 0 ) | přečteno: 1411 | známka: 1
  Následující článek je logickým pokračováním předchozího pojednání "Je čas pro obranné styly "rychle a jednoduše?". Když se podívám na Bujinkan a hledám cestu, jak ho učit jako sebeobranu (když už), ať jako kurz "rychle a snadno" pro veřejnost, nebo jako úvod do následného hlubšího studia Budó, nebo jako formu výuky pro děti a mládež, vždy se jednoznačně nabízí využití Kihon Happo jako základu. Ostatně všichni učitelé, počínaje sokem Hatsumim, uvádějí, že KH (a Sanshin no kata) obsahuje vše.   

 

Budu hledat cestu sebeobrany tak, jak jsem ji naznačil v předchozím článku. Tedy ne jako snadnou cestu, jak se cítit nepřemožitelný, ale jako přirozenou cestu, jak ochránit sebe sama a své blízké.

Jako student Bujinkanu, který cvičí dlouho a plánuje cvičit ještě hodně dlouho, nemusím nutně rozumět smyslu Kihon Happo v intelektuální rovině. Stačí cvičit dost dlouho a hrát si s ním a stavět ho do reflexe k ostatním technikám, pochopení přijde samo a možná v té nejlepší formě. Ale pokud chci použít KH pro veřejnost jako jedinou techniku, kterou bych učil, pak se musím zamyslet nad tím, co všechno mi jednotlivé techniky ukazují a jestli by to pro jednoduchou obranu mohlo stačit. Pravděpodobně budu rezignovat na větší promyšlenost postojů a pohybů, spoustu věcí nechám dělat silou. Ale trochu se zaštítím tím, co na Rentaikai také zaznělo – že soke sám nabádá, abychom věci dělali jednoduše. Samozřejmě jednoduchost v podání dlouholetého bojového umělce vypadá jinak než v podání začátečníka (možná věčného začátečníka). Ale tak či tak jednoduchost směřuje k okamžité vazbě mezi akcí (útokem) a reakcí (obranou). A je třeba na každé úrovni. Koneckonců i Sakki test je vlastně jednoduchý (nikoliv snadný).

Nyní tedy k technikám. Především jde o úderové techniky, které svádějí k tomu, že jde pouze o tři vybrané typy technik. Stačí nebo nestačí? Potřebuji je zevšeobecnit, udělat z nich tři obecné typy ochrany, možná také tři úrovně tréninku. Vlastně se vrátit k pouhé myšlence a úplně opustit formu, jakou se učíme v Bujinkanu. Sám jsem si musel teď párkrát každou techniku zkusit s představou naprostého roztrhání původní formy.

Když se podívám na katu Ichimonji no kamae – ta nám neříká v názvu nic o typu bloku ani druhu úderu, ale pouze říká "jedna" – jedna linie, jedna obrana, jedno-duchost :-) De facto první 4 elementy v Sanshin no katě jsou dělány stylem Ichimonji no kamae/kata. Tedy blok, pokud možno s ústupem, a protiúder (v případě větší vzdálenosti i s krokem). Dá se o tom vykládat hodiny, ale také se to dá provést jednoduše, byť se spoustou chyb. Základem zde je snad jen neustálá ochrana těla a obličeje, krytí se, v protikladu s přirozenou touhou co nejdříve vrátit úder.

Hicho no kamae/kata – teoreticky přidává pouze kop, což je možno chápat jako další úroveň tréninku, prakticky bych přidal ještě větší práci se vzdáleností. Kop by měl být chápán nejen jako reálný kop, ale také jako vytvoření prostoru a vzdálenosti, získání času, narušení útoku a rozhození stability soupeře. Kop dává možnost jednoduše útočit na nohy soupeře, což je rukama těžké – opět v protikladu s ne už tak přirozenou, ale hlavně filmy vytvořenou představou kopů na střed a hlavu. Ty jsou efektivní, pokud se povedou, ale dlouho trvá se je naučit a jsou nebezpečné stejně  tak i pro provádějícího.

Jumonji no kamae/kata – v našem provedení ruce velmi rychle rozpojíme, ale ve spoustě sebeobran se učí blok zkříženýma rukama. Proč by i zde nemohl být v počátku proveden takto s tím, že blokovat lze kterýmkoliv kvadrantem, vytvořeným z rukou, a k rozpojení dojde zhruba v polovině pohybu, kde jedna ruka pokračuje v bloku, zatímco druhé otevírá cestu k protiúderu. Pokud má být Jumonji no kamae/kata další úrovní tréninku, pak se lze více zaměřit na úhly – úhyby do stran. Navíc je to způsob, jak bojovat na krátké vzdálenosti, podobně jako v boxu. Zde ovšem pozor na samotný postoj, protože překřížené ruce při krátké vzdálenosti lze velice snadno zamknout naráz a pak je obránce/začátečník skoro bezbranný. I z toho důvodu bych rezignoval na správné provádění učebnicových postojů a kamae bral jako a) myšlenku, b) průchozí stav těla (zaujmeme ho instinktivně někde v průběhu obrany a pouze na chvilku, prakticky hned musí zmizet).

Mohu říct, že mě okamžitě napadají myšlenky, jak dál každou variantu rozvíjet, ale snažím se udržet na ideje krátkého exkurzu do BU pro veřejnost nebo děti. Pro mě samotného by asi bylo velice těžké takto vyučovat, je to koneckonců v rozporu s mým názorem, že BU ve své šíři je to, co by měli lidé trénovat, nikoliv pár technik na obranu, neřku-li útok. Ale současně tímto studuji, jak sám sebe vrátit k jednoduchosti, ke které nabádá Sóke Hatsumi. Protože i já mám tendence vyžívat se ve složitostech a hrát si, čímž se nejlépe zamotám sám do sebe :-). A miluji trénování těch nejmenších detailů k co největší dokonalosti. Jakožto vychovaný puntičkář bych se však měl snažit této (zčásti) nectnosti zbavit.

U dětí by se KH mohlo také takto učit, ale s tím, že vše je třeba naučit hrou. Vysvětlováním se nic nenaučí a sami to nepřetvoří v trénink (což by se snad mohlo chtít po dospělých). Takže například Ichimonji no kamae = kryt + odstrčení, lze se přetlačovat na žíněnce (kdo koho vystrčí). Hicho no kamae = totéž ale v kleče. Dále jako úhyb a lehký kop na nohy (budu doufat, že žádný nebude mít takovou sílu, aby kamarádovi prolomil koleno), příp. podtrhnutí nohy (snad si neroztrhnou třísla), příp. cvičit lehkost pohybu při kopech na střed těla. Hm, jsou to jen rychlé nápady. Jumonji no kamae = místo odražení ruky by použili přitažení ruky/těla útočícího a stržení před sebe na zem. Použití obou rukou naráz třeba i k bloku. Použití loktů k blokování. Hlavně asi úhyby do strany po obvodu dosahové vzdálenosti útočícího – tedy úhyb a odstrčení ze strany, nikoliv zepředu jako v ichimonji. Pokud možno žádné nebezpečné techniky, jen získání času a prostoru na útěk. Kombinace s únikovými technikami. Taihenjutsu mutodori kata je určitě ten správný základ, opět však není třeba vždy dokonalosti.

Ohledně pákových technik, kterých je v Kihon Happo pět, je to z hlediska hledání systému jednoduché  - dvě jsou dělány pomocí vedení dlaně a zápěstí, nikoliv nutně lámání zápěstí (ura a omote gyaku), dvě pomocí vedení loktů, příp. ramen (musha dori a muso dori) a jako doplněk páka s blokem (omote tsuki). Nebo je možno přidat hod, či snadnější přehoz/shoz (ganseki nage, příp. opačný o soto nage). Takže na otázku, zda obsahují dostačující spektrum pro jednoduchou obranu, lze odpovědět ano. Všechno to jsou těžké techniky, ale daly by se provádět i jednoduše s nějakou tou sílou. Např. omote gyaku by se pro snadné využití dalo provádět jako blok zevnitř s obloukem za útočníka a následné stažení za ruku. Totéž pro ura gyaku – blok zvenčí s obloukem před útočníka a násl. stažení za ruku (oboje myšleno bez přímé aplikace páky na zápěstí, spíš naučit se tím obloukem a pohybem těla narušit rovnováhu). Musha a muso dori je možno použít v momentě, kdy se jakýmkoliv pohybem dostanu blíže k protivníkovi na jeho paže – jako logické pokračování ura a omote gyaku na body bližší tělu. No, rozbor nechám už na někom dalším. Vše jsou to jen momentální nápady, které si možná sám na tréninku zkusím, abych věděl, zda mi něco nepřinesou pro můj osobní "trénink jednoduchosti" (na mé úrovni, kdy budu hledat též cit/feeling pro načasování a rovnováhu svoji i útočníka).

ˆ nahoru
K tomutu příspěvku není možné přidávat Vaše komentáře.
© 2011 Luboš Pokorný * tvorba stránek Petr Peti